Svatováclavský výšlap na Praděd

Krásný začátek podzimu a sváteční pondělí se nedalo prožít jinde než na horách.  A protože si to řeknou asi další tisíce lidí, vyrazili jsme z Bohumína už těsně po sedmé hodině ráno. V devět jsme byli na parkovišti Hvězda na Karlově Studánce. Zaplatili jsme 70Kč parkovné a rychle přeběhli do autobusu (odjížděl v devět) směrem nahoru na Ovčárnu. Díky nám teda nevyjel v devět, ale asi s pětiminutovým zpožděním :-)
Sluníčko sice krásně svítilo, nebe bylo azurové, ale pofukoval celkem chladný severní větřík. Takže bundy se všem docela hodily. Oblekli jsme se, zavázali pevně boty a vyrazili po asfaltce k vrcholu. V půl desáté tady ještě nebylo tolik lidí a byly cestou místa, kde jsme neviděli žádného človíčka. Což se nedá říct o zpáteční cestě, kdy nahoru šly davy lidí. Na rozcestí pod Pradědem jsme dorazili všichni čtyři společně, ale pak se Janka odtrhla a nasadila vrcholové tempo Contadora, aby byla na vrcholu první. A to se jí podařilo. Já s Markem jsme ji už nedošli a mamka, ta zůstala hluboko v závěsu.
Nahoře na vysílači jsme ještě vyjeli výtahem na vyhlídku, 73 m nad vrchol Pradědu. bylo sice modré nebe, skoro bez mráčku, ale opar v dálce bránil dalekému výhledu.
Na vrcholku Pradědu jsme strávili asi hodinu a půl, focením, pojídáním nanuků, párků v rohlíku, pití kávy z automatu. Po dvanácté jsme se vydali dolů na chatu Barborka, kolem které jsme prošli dolů na turistickou cestu údolím Bílé Opavy. Škoda, že jsme zvolili modrou značnu, to je vrchní část cesty. Po žluté značce, spodní část cesty, je to mnohem zajímavější. Jance se už cesta začínala táhnot a tak jsem jí musel z Karlovy Studánky na parkoviště Hvězda poponést ne krku. K autu jsme přišli přesně ve tři hodiny, přesně podle plánu :-) Někteří z nás sice kňourali, že jdeme moc rychle, a že nikam nespěcháme (Janka) a jiní zase, že spěcháme, a že už máme být doma (Marek). Nejvíce se líbil výlet mamce. Prosadila ho, byla hlavním iniciátorem, dala si na Pradědu dvě kávy, cesta nebyla náročná, ale příjemně unavující :-)