Roháče 2015
Po třetí se vydáváme do Roháčů, ale poprve v kompletní rodinné sestavě a navíc na dvě noci. Hlavním cílem je výstup na Volovec. V den tůry vstáváme s Karin v 6 hodin a jedeme do Zuberce nakoupit jídlo na celý den. Snídaně, svačiny a taky oběd.
Předpokládáme délku tůry na šest hodin, takže vycházíme hned po snídaní, v osm. Od Zverovky se vydáváme po žluté značce Látanou dolinou. Po asfaltce postupujeme docela pohodlně a rychle. Po padesáti minutách, necelých čtyřech kilometrech, asfaltka končí a my začínáme stoupat lesní cestou. Tady potkáváme i první turisty. Rodiče s postiženým, asi devítiletým synem. Předbíháme je a pokračujeme stále strměji do kopce. Naštěstí jdeme pořád lesem, protože slunko začíná pálit víc a víc. To poznáváme za chvíli i na vlastní kůži, když přejdeme z lesa do kosodřeviny. Ještě, že jsme vzali tři flašky vody. Nějak moc nám ubývá. Pod sedlem už holky nemůžou a uvažují, že nás budou v sedle čekat a dál půjdeme s Markem sami. Do sedla Zábrať přicházíme asi v 10:30. Karin s Jankou už nahoru nechtějí. Udělali jsme teda bivak v kosodřevině, kde se holky usadily a rozhodly se na nás počkat. Nahoru na Rákoň to je podle značky 30 minut, takže do hodiny bychom měli být zpět v sedle. Vyrazili jsme nalehko jen s flaškou vody v baťohu a foťákem. Půlhodinovou cestu na Rákoň jsme zvládli za patnáct minut, i když s funěním. Nahoře jsme se hned rozhodli pokračovat až na Volovec, jde nám to, je potřeba to jen udýchat, protože spěcháme :-) Stoupáme po hřebeni. Na každou stranu je takový spád dolů, že v případě pádu by se člověk těžko zastavoval vlastními silami. I když je svah pokrývá krásný travnatý koberec. Na Volovci jsme za dalších 30 minut. Volovec má celkem rozlehlý vrchol. Lidí jako na nádraží. Skupinky důchodců, studentů, několik dvojic turistů, kteří se opalovali nebo fotili panorama od Ostrého Roháče po Baníkovské sedlo na jednu stranu a na druhou stranu Vysoké Tatry. Směrem dolů jsme měli všechny tři Roháčské plesa jako na dlani. Mraky, které se začínaly kupit nad hřebeny, nakonec tak nebezpečně nevypadaly, takže včerejší bouřka se určitě opakovat nebude. Skupinka důchodců se chystala na Ostrý roháč a my s Markem jsme se vydali dolů. Hřebenovku na Baníkov dokončíme někdy příště :-) Cestou dolů jsme si všimli jak tudy včera musela valit voda při odpolední průtrži mračen. Všude na stezce byly vidět strouhy kudy voda tekla. No, být bouřka dnes, tak bychom nedopadli vůbec dobře. Dole v sedle už na nás čekaly holky s obědem - salám Kriváň s rohlíkem, rajčátkem a paprikou. Jako dezert - tatranka. Holky nevěřily, že jsme byli až na Volovci, protože nám cesta trvala poloviční dobu než bylo avízováno značkou. No, ale mákli jsme si. Najednou jsme uslyšeli zvuk helikoptéry. Nad Volovcem se vznášel záchranářský vrtulník a spouštěl záchranáře. Pak chvíli kroužil kolem a znovu za Volovcem záchranáře vyzvedl i s poraněným turistou. Později jsme se dozvěděli, že 65ti letý turista byl po 25ti metrovém pádu na Volovci transportován do nemocnice v Liptovském Mikuláši. Tak to byl jeden z těch, kteřé jsme potkali na vrcholku.
Sestoupili jsme serpentýnami dolů na Ťatliakovu chatu kde jsme doplnili energii kofolou a po asfaltce jsme se vydali k Šindlovci, kde jsme náš trek ve 14:30 zakončili zase kofolou a první dnešní kávou.