Osvětim a já (Marek)
Byl krásný slunný den skoro bez mráčků, když jsme se vypravili (já, taťka a mamka) na dlouhou cestu do Osvětimi, kde stojí bezmála nekonečný koncetrační tábor - Auschwitz. Po vyčerpávající cestě jsme dojeli do Osvětimi a tam jsme hledali směrovky k muzeu koncentračního tábora. Nakonec jsme vyjeli ze stromy zapadlé ulice na veliké prostranství a uviděli jsme bránu do gigantického areálu. Sotva jsme přijeli, tak jseme zaparkovali. Vedle velké brány bylo spousta ostnatých drátů, které spojovaly úzké a krátké sloupy. Podél těchto drátů byly postaveny věže asi 50 metrů od sebe na kterých dříve byly hlídky nacistů. Než jsme prošli branou, tak jsme si všimli koleje, která vedla z vesnice do tábora. Po ní byli deportováni Židé nebo lidé jiné rasy do tábora. Vešli jsme do tábora branou skrz níž vedla kolej, která se pak rozdělila na tři stejé koleje. Mezi nimi byly "nástupiště" kde lidé vystupovali z vlaku. Kolem tohoto nástupiště s kolejemi jsme mohli vidět domy ve kterých Židé žili a také stáje (do stájích se vlezlo až 1000 lidí). Teprve v zadní části tohoto tábora jsme zahlédli krematoria a plynové komory. Když jsme vedle těchto staveb (sice už zbořených) šli, tak jsme si uvědomili, že vlastně zde na tomto místě zemřelo pod plynem Cyklon B kolem 1,3 milionů Židů, a proto jsme měli takový podivný pocit. Vedle nich byl památník zesnulých v těchto místech. Dále byly také krematoria a plynové komory. Z nich pak vedla trasa do malého lesíku, kde bylo krematorium (samozřejmě už zbořené) a vedle něj se nacházely tři obrazy na kterých bylo vidět, že okolo tohoto krematoria dříve spalovali mrtvoly, které z něj odvlekli. No a to byl už vlastně konec, protože potom už byla jenom dlouhá rovinka po, které jsme došli až na začátek trasy. Ale poté jsme zahlédli v papírovém průvodci, že jsme na koncentračním táboře Auschwitz II a že je tu ještě jeden tábor a vydali jsme se i tam.
Tento článek napsal: Marek Tomaštík
Fotky v galerii: Oswiecim, 18.8.2009