Noční výplaz na Lysou horu

Zvládli jsme to. V tomto období dešťů to byl jeden z mála dnů kdy jsme nezmokli.

Z Bohumína jsme vyjeli asi ve čtvrt na devět večer. Svítilo sluníčko, ale od východu se blížila bouřka, blýskalo se. No, jestli bude na Ostravici pršet, tak to asi zabalíme. Na Ostravici nepršelo, dokonce bylo jasno. Po krátkém občerstvení na chatě Sluníčko jsme vyrazili. Bylo 22:15. Úplná tma ještě nebyla, dalo se jít i bez čelovky. Vycházely hvězdy i srpek měsíce. Všude kolem nás lítaly světlušky. Střídaly se teplé proudy vzduch s cladnějšími. Těch teplých bylo více a za chvíli jsme si sundávali bundy a šli jen v tričku. První turisty jsme potkali asi po kilometru chůze, kupodivu šli proti nám a ne nahoru. Ale to jen proto, že si nebyli jisti správnou cestou. Ubezpečili jsme je, že jdou správně a nemusí se vracet. Asi po 200 metrech jsme už museli trvale zapnout čelovky, protože jsme vešli dolesa. A hned jsme ztratili cestu. Vlastně neztratili, ale na rozcestí u Butořanky jsme se vydali po lesní, ne po turistické. Tím jsme si zašli pár desítek metrů navíc než jsme došli na Lukšinec. Šli jsme celkem rychle, takže jsme si museli dá na Lukšinci přestávku a pozdní večeři. Jinak hrozilo, že výjdeme na Lysou ještě ořed půlnocí. To bychom nesplnili podmínky akce. Na Lukšinci už byl větší provoz. Předešly nás dvě tříčlenné skupinky a nějaký táta se synem a se psem. Pomalu jsme se vydali taky nahoru. Čekal jsem tady větší provoz. Zbylá část cesty a závěrečný výšvih na vrchol už proběhl rychle. Když jsme vcházeli do dřevěné boudy pod vysílačem na vrcholu bylo 00:15. Dostali jsme účastnické listy a čaj. Marek si dal česnečku. Chvilku jsme poseděli a pak jsme si šli hledat místo, kde bychom si odpočinuli, případně se prospali. To jsme našli v jedné místnosti, kde zatím nikdo nebyl. Natáhli jsme se na lavky a snažili se trochu usnout. Bohužel to však netrvalo dlouho. Po jedné hodině se do místnosti se nahrnuli turisté z Hodonína, kteří evidentně spát nechtěli. Takže jsme už jen místy podřimovali a snažili se dočkat výchdu slunce. Ve čtyři ráno jsme šli ven obhlédnout situaci. Na východě bylo zamračeno, takže z fotografování východu slunce nebude nic. Už se nám nechtělo čekat. Bylo 13stupnů a foukal vítr. Vydali jsme se dolů asi ve 4:15. Cestou dolů byl krásný výhled na hustou mlhu a oblačnost, která se rozlévala všude v údolí a vyčuhovaly z ní jen vrcholky kopců. U auta na Sepetné jsme byli v 5:30 a v 6:30 jsme už doma zalézali do postelí.